Během tepelného zpracování dochází v důsledku přeměn struktur v oceli (perlit na austenit, austenit na martenzit) k objemovým změnám součástí, které vedou ve větší či menší míře k jejich deformaci a v krajním případě mohou vést až k jejich lomu. Deformace lze omezit mnoha způsoby, zabránit jim však úplně nelze. V případě, že k netolerovaným deformacím dojde, po kalení následuje operace rovnání.
Mezi součásti, které jsou nejvíce náchylné na deformace a které se běžně v praxi po kalení rovnají, patří tenkostěnné desky a lišty, a dále díly kruhového, popř. jiného průřezu, u kterých jejich délka mnohonásobně převyšuje jejich průměr (hřídele, čepy, tyče).
Desky a lišty se nejčastěji rovnají ihned po kalení během popouštění tak, že se pevně upínají na rovný rošt nebo stáhnou mezi vhodné přípravky. Dle velikosti deformace se mohou na koncích podložit. Většinou se během rovnání nepopouští ihned na konečnou tvrdost, ale na teploty nižší, aby zůstal prostor pro případné další rovnání, pokud první rovnání nepřinese uspokojivé výsledky.
Díly kruhového průřezu se nejdříve popouští na konečnou tvrdost a poté se rovnají na mechanickém nebo poloautomatickém lisu. Po této operaci se popustí na teploty nižší než bylo předchozí popouštění, aby došlo k odstranění případných zpevnění během rovnání. Pokud to charakter dílu umožňuje, využívá se také rovnání poklepem, při kterém se součást na rovné ocelové desce manuálně rovná údery kladiva, popř. jiného vhodného nástroje. Nevýhodou je, že na dílu zůstávají záseky.
